Každý příběh jednou končí, Nukleone. Jaderná energie je „věčná“, ale jaderné elektrárny mají životnost přísně omezenou. Jak dlouho smí být jaderná elektrárna v provozu? A co se s ní stane, až doslouží? Určitě to neskončí tím, že poslední zaměstnanec za sebou zamete, zhasne, zamkne a klíč „zastrčí pod rohožku“... Jaderná elektrárna doslouží zpravidla po 30 až 40 letech. Až experti vyřknou definitivní ortel, nastoupí specializované firmy s vyškolenými odborníky. Začínají vývozem vyhořelého paliva. Následuje likvidace tzv. jaderného ostrova, tedy i jaderného reaktoru. Až pak přijde na řadu tzv. sekundární okruh: rozměrově velké kusy (třeba turbína), ale i maličkosti (diagnostická čidla, kabely nebo drobné úlomky konstrukcí). Nakonec se rozhoduje o budovách, skladech, garážích apod.
No dobře, Nukleone. Ale, jak je to s likvidací jaderné
elektrárny po nějaké katastrofě? Třeba té v Černobylu? Rozmetaný
reaktor i zborcenou halu likvidační týmy zalily tisíci tunami
betonu.
Vznikl provizorní sarkofág. Ten se dnes Ukrajinci snaží nahradit
definitivní bezpečnostní schránkou. Likvidace staré jaderné
elektrárny si vyžádá spoustu financí. S tím se ovšem dopředu
počítá. Z tržeb za prodanou elektřinu se vždy odkládá určitá částka
do tzv. národních jaderných fondů. Odtud lze časem financovat
i likvidaci starých elektráren.