Jak na vyhořelé palivo - 2

bude naše země seizmicky spát dalších 10 000 let?

Odpovědný občan by se odborníků například zeptal, zda už máme pro bezpečné uložení radioaktivních materiálů hluboko v podzemí dost geologických, hydrologických, seizmických a dalších vědeckých poznatků. Homera by naproti tomu zajímalo, kde jsou k dostání jeho oblíbené koblihy a jakou mají náplň. A pak by usnul. „Ožehavý“ náklad ve speciálních kontejnerech v podzemí bude nebezpečný po desetitisíce let. Nesmíme připustit, aby v budoucnu došlo k posunům kontejnerů, k narušení obalů a zejména k úniku radioaktivních materiálů zpět na povrch. Stejně nezodpovědné by bylo tyto materiály prostě jen tak navézt do podzemí a bezohledně se spoléhat na to, že o jejich osudu si rozhodnou až naši potomci.

Tak a to je všechno, Nukleone? Jiný způsob nakládání s použitým jaderným palivem tě už nenapadá? Ale jistě, je tu ona rýsující se perspektiva, o níž jsme hovořili v kapitole na straně 11: experti věří, že jen zčásti použité palivo se jednou vrátí do reaktorů IV. generace. Pokud se to povede, „zabijí se tak dvě mouchy jednou ranou“: umožní to těžit a zpracovávat méně  uranové rudy a zároveň ukládat méně nebezpečných materiálů.

 

 

 
Nukleon > Příběh o budoucnosti > Jak na vyhořelé palivo - 2