Jak na vyhořelé palivo

rub a líc

Využívání jaderné energie přináší člověku obrovský prospěch. Ale všechno má svůj rub a líc. Její výroba v jaderných elektrárnách je spojena s problémem, na který jsi nás už, Nukleone, upozornil: „Vyhořelé palivo“, které prošlo jaderným reaktorem, je radioaktivní – tedy člověku, zvířatům i rostlinám nebezpečné. Co s tím, Nukleone? Jak vyzrát na tenhle
problém? Jak by ho asi vyřešil onen již zmiňovaný „nebezpečný“ bezpečnostní technik ze Springfieldu? Nejspíš by ho bezelstně přinesl každý večer kousek k Vočkovi, aby tam trochu „prozářil“ celkově ponurou atmosféru... Když stejný úkol svěříme tobě, Nukleone, dokážeš
nám vysvětlit správné řešení?

DOČASNÁ A HLUBINNÁ ÚLOŽIŠTĚ

Z minulé kapitoly už víme, že palivo, které je obsluhou jaderné elektrárny označeno
za „vyhořelé“, musí z reaktoru pryč. Dočasně se ukládá do specializovaných skladů v blízkosti reaktorů. Odtud zamíří do bezpečného úložiště – nejlépe do tzv. hlubinných úložišť. Tam (v zabezpečených kontejnerech) spočine stovky metrů pod zemí. Můžeme s tvojí pomocí, Nukleone, nahlédnout do takového hlubinného úložiště? V hlubinách, na dně žulového masivu je možné spatřit hustou síť vyrubaných přístupových cest a úložných komor. Ty se budou postupně zaplňovat kontejnery s „vyhořelým palivem“. A když se některá komora naplní palivem, zaizoluje se a uzavře speciální směsí (bentonitem).

SURA O a SÚJB

Dozorem nad jadernými materiály jsou u nás ze zákona pověřeny SURAO (Správa úložišť radioaktivních materiálů) a SÚJB (Státní úřad pro jadernou bezpečnost). Jejich pracovníci mimo jiné konají besedy s obyvateli v místech budoucích úložišť, snaží se jim objasňovat
problémy a získat jejich souhlas pro stavbu úložiště.