Jaderné palivo - 2

V Temelíně a v Dukovanech – nic z toho. Jediné, co vidí okolo projíždějící motorista, je teplá pára stoupající z chladicích věží k nebi. Dobře, ale pořád zůstává problém: co s vyhořelým palivem, které se v jaderné elektrárně spotřebuje. Anebo ne, Nukleone? Výraz „vyhořelé palivo“ neplatí tak docela. Chemici a energetici by mohli dokázat, že v reaktoru „nevyhořelo“ úplně. Rozhodující část (v budoucnu ještě využitelné) energie v něm zůstává. Konkrétně:
95 % nespotřebované energie uranu, z toho 1 % štěpitelného 235U a 1 % štěpitelného izotopu plutonia 239Pu.

jak s ním zacházet?

A není, Nukleone, toto „vyhořelé palivo“ stále nebezpečné? Bylo by, pokud by s ním  energetici neuměli správně zacházet. Aby palivové články nikoho neohrozily, obsluha je
přesně stanoveným způsobem z reaktoru vyjme a bezpečně uloží. Radioaktivní materiál nejdříve zamíří do specializovaných skladů v blízkosti reaktorů. Najdeme je i v obou našich jaderných elektrárnách. Např. starší (dukovanský)pojme až 180 000 dvousetlitrových sudů
s palivem. Vlivem radioaktivního rozpadu použité palivo svou nebezpečnost postupně ztrácí a některé radioizotopy přecházejí na neaktivní prvky. I ty bude možné v budoucnu průmyslově využít. Např. platinu, stříbro, některé prvky vzácných zemin apod. Poslední „adresa“ pro  trvalé uskladnění vyhořelého paliva“ jsou rozsáhlá úložiště v podzemí.